Každý hasič musí také znát, jak si řekne o vodu nebo naopak o její zastavení.
K tomu slouží optické signály.

---

Branný závod Morkovice 26. 9. 2015

Děkuji všem dětem, které se závodu zúčastnili. Děkuji rodičům za pochopení při pořádání mimořádných schůzek, a za odvahu nechat děti někde běhat celé sobotní dopoledne v dešti a chladu.

Naši mladí hasiči se zúčastnili poprvé branného závodu, a přesto že umístění bylo ke konci startovní listiny, patří jím velký dík za prokázanou odvahu.

Branný závod se běžel dle pravidel hry Plamen, a zúčastnilo se celkem 21 družstev v kategorii ml. žáků a 33 družstev v kategorii st. žáků. Za sdh Bělov startovali dvě hlídky ve starší kategorii, i když věkem někteří ještě patří do kategorie ml. žáků. Družstvo č. 6 doběhlo na 25 místě a družstvo č. 4 na 33 místě. Pod heslem „hoďte je tam, ať se učí“ se máme co učit všichni, spoustu věcí bylo nových i pro samotné vedoucí.

Závodu se zúčastnili:

• K. Poláková
• P. Poláková
• Z. Janíková
• K. Škrabalová
• V. Květáková
• R. Petřík
• E. Večeřová (která nám nakonec před závodem onemocněla)

Za vedoucí:

Pavel Květák a Jan Hrabina.

Doprava:

Dopravu nám pomohl zajistit starosta obce Jiří Přecechtěl.

Ještě jednou všem srdečný a vřelý dík.

Škrabal

Mladí hasiči z Bělova jsou přihlášeni na branný závod v Morkovicích konaný v sobotu 26. září pod záštitou poslankyně Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Ing. Marie Pěnčíkové.

Máme dvě družstva, po třech, která pilně trénují.

• Hasiči: 150
• Záchranná služba: 155
• Policie ČR: 158
• Městská policie: 156
• Tísňová volání: 112

Přístup k těmto telefonním číslům je zcela bezplatný z pevných telefonních linek, mobilních telefonů i z veřejných telefonních automatů.

Jak postupovat při tísňovém volání

Při předávání zprávy na telefonní čísla tísňového volání uveďte:

• Co přesně se stalo – tato informace je nutná k posouzení, jakou pomoc vyslat,
• Přesné místo hlášené události – tato informace je nutná ke snadnému a rychlému nalezení místa události,
• Informace o postižených – pohlaví, přibližný věk, počet postižených,
• Informace o volajícím – jméno a číslo telefonu pro zpětný dotaz,
• Po ukončení hovoru vyčkejte na zpětný telefonát, kterým si operační pracovník, dispečer ověří pravdivost nahlášené zprávy,
• Snažte se zachovat klid a věcně odpovídat na otázky; největší zdržení před výjezdem posádky záchranné složky mohou způsobit dohady s operačním pracovníkem, dispečerem.

K upřesnění místa události

V bytě, na pracovišti nebo v jiném uzavřeném prostoru sdělte:
adresu a čísla domu, patro a jméno majitele bytu, jak najít dům (hlavně na sídlištích).

Na veřejné komunikaci nebo na volných prostranstvích sdělte:
stručný a výstižný popis místa události, např. typická budova poblíž, park, křižovatka, poslední vesnice, odbočka, kilometrovník na dálnici, správné číslo dálnice apod.

Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj, který slouží k orientaci v terénu, určování světových stran a měření azimutu. První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel.

Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na magnetický pól Země. Pro běžné účely orientace je to dostatečně přesný směr k severnímu zeměpisnému pólu Země. V případě potřeby přesného měření je nutné vzít v úvahu magnetickou deklinaci Země a měření korigovat.

Dále je buzola opatřena průzorem, kterým se nastavuje směr k bodu v terénu. Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí s vyznačenými úhly. Světové strany jsou označeny počátečními písmeny jejich českého nebo anglického názvu.

• N – sever (North)
• S – jih (South)
• E – východ (East)
• W – západ (West)

Uprostřed kotouče jsou vyznačeny rysky, které jsou rovnoběžné se směrem sever – jih na stupnici.

Buzola také bývá na jedné hraně opatřena měřítkem, které je možné použít pro odčítání vzdáleností v mapě. Další pomůckou je zrcátko připevněné tak, aby bylo možné při pohledu průzorem také sledovat střelku a udržovat orientaci celé buzoly.

Zorientování mapy

V případech, kdy je nutné podrobně srovnat krajinu s mapou je dobré mapu zorientovat, to znamená natočit mapu tak, aby sever na mapě byl totožný se severem skutečným. Na většině map je sever „nahoře“, k severu na mapě jsme otočeni když mapu normálně čteme. Není-li tomu tak, měli bychom na mapě najít šipku nebo směrovou růžici vyznaču-jící sever. Takovéto mapy také mívají čtvercovou síť orientovanou podle světo-vých stran. U map, které nemají sever nahoře, postupujeme obdobě jako u normálních, až na to, že místo okraje mapy a čas s ním rovnoběžných použijeme nějakou jinou linii, mířící od severu k jihu. Dále se budu zabývat jen mapami se severem nahoře. Jak tedy postupovat u běžné mapy se severem u horního okraje? K levému či pravému okraji mapy, nebo čáře s nimi rovnoběžné, přiložíme buzolu tak, aby směřovala na sever mapy, na buzole nastavíme 0° a otáčíme mapou s buzolou u kraje, dokud střelka nebude mířit na sever na stupnici (a dostane se mezi světélkující čárky 0° označující). Toto je přesný postup, kterého se nemusíme vždy držet, většinou stačí nějak přiložit buzolu k mapě, nic nenastavovat a mapou otáčet, dokud střelka nebude mířit i k „severu na mapě“.

Mapu je také možné zorientovat bez buzoly podle výrazného orientačního bodu tak, že mapou otáčíme, dokud spojnice na mapě od našeho stanoviště k vybranému orientačnímu bodu nemíří na tento bod ve skutečnosti.

Když máme mapu zorientovanou, směry od našeho stanoviště k dalším bodům na mapě míří k těmto bodům ve skutečnosti. V drsné přírodě se to hodí například k pojmenování okolních kopců při pikniku s výhledem, jinak je zorientovaná mapa neocenitelnou pomůckou při hledání cesty v neznámém terénu. Dokonce i při orientačním běhu se spíš než měření azimutů používá srovnání skutečnosti se zorientovanou mapou.

Měření azimutu na mapě

Buzolu přiložíme na mapu tak, aby její hrana spojovala místa, mezi kterými azimut měříme, a aby šipka na pravítku buzoly mířila správným směrem (třeba ve směru pochodu, chystáme-li se podle azimutu jít).

Kolečko stupnice natočíme tak, aby sever na stupnici mířil na sever na mapě.

Většina buzol má na spodní straně kompasu se stupnicí čáry ve směru sever – jih. Přesně buzolu nastavíme tak, aby tyto čáry byly rovnoběžné se severojižní-mi čarami čtvercové sítě na mapě.

Při měření na mapě nemusí být mapa zorientovaná, nezajímá nás tedy skutečný sever, a proto nepoužíváme střelku.

Měření azimutu ve skutečnosti

Buzolu (respektive šipku na pravítku buzoly) namíříme na objekt, jehož azimut chceme měřit, a otáčíme stupnicí tak, aby střelka mířila na 0° na stupnici.

Azimut potom odečteme na stupnici v bodě vyznačeném na pravítku. Při měření musí být buzola ve vodorovné poloze, aby se střelka mohla bez problémů otáčet.

U pravítkové buzoly nelze zároveň mířit buzolou na cíl a sledovat střelku a stupnici, je třeba střídat pohled na cíl a na buzolu, měření tedy není moc přesné. Tento problém eliminují částečně buzoly se zrcátkem, úplně buzoly prizmatické.

Určení směru ve skutečnosti podle azimutu

Na stupnici nastavíme požadovaný azimut a buzolou otáčíme, dokud střelka nemíří na 0° na stupnici. Pravítko buzoly potom ukazuje požadovaný směr.

Pochod podle azimutu

Postupujeme tak, že určíme směr podle azimutu (viz výše) a vybereme si v tomto směru orientační bod, který bude z celé trasy k němu viditelný. Když k němu dojdeme, zaměříme další bod a tak dále… Rozhodně se podle azimutu nechodí tak, že bychom drželi buzolu v ruce a za chůze se snažili udržet správný směr, alespoň za dobré viditelnosti ne. Ve tmě či mlze nám nic jiného nezbývá, i když to není zrovna přesné.

Co dělat, když při pochodu podle azimutu narazíme na překážku,kterou není možné přejít? Obejdeme ji, a buzola nám pomůže vrátit se zpět na původní trasu. Ve vhodné vzdálenosti před překážkou změníme azimut tak, abychom se překážce vyhnuli – například o +40°. Vyrazíme tímto novým směrem a měříme vzdálenost, kterou jsme tímto směrem ušli. Když se ocitneme vedle překážky, pokračujeme dál podle původního azimutu. Za překážkou se na původní trasu vrátíme tak, že ujdeme odměřenou vzdálenost o azimut opravený opačně, v našem případě tedy o –40°. Měli bychom se tak ocitnout zpět na původní trase. Jak to vypadá napoví obrázek.

zdroj: argo.in, wikipedia.org

Schůzky mladých hasičů po prázdninách budou pokračovat každý pracovní pátek od 16:30 do 18:00 hod. na hasičské zbrojnici.

V případě změny budete dopředu informováni.

Pro mladé hasiče plánujeme:

• 31.10. MH uzlování Kvasice 10:00 – Sobota,
• 28.11. MH uzlování Nová Dědina 10:00 – Sobota,
• chystá se podzimní výprava na Staré hutě, termín bude upřesněn.

PĚNOVÉ HASICÍ PŘÍSTROJE

Při svém použití vytvářejí na povrchu hořících látek vrstvu pěny, která zabraňuje přístupu kyslíku a tím vlastně hasí. Používají se především na požáry hořlavých kapalin ( benzín, nafta, oleje).

Protože je pěna také tvořena vodou nesmí se používat na hašení elektrických zařízení pod proudem.

VODNÍ HASICÍ PŘÍSTROJE

Jsou vhodné na hašení pevných látek. Nesmí se používat na elektrická zařízení pod napětím, na požáry látek o velmi vysoké teplotě, špatně hasí hořlavé kapaliny ropného původu.
Jejich náplní není chemicky čistá voda, ale voda s příměsemi pro zlepšení snášivosti nebo mrazuvzdornosti. Vodní hasicí přístroje se používají především ve školách, skladech, truhlárnách, papírnách, zemědělství.

SNĚHOVÉ HASICÍ PŘÍSTROJE

Sněhové hasicí přístroje se odborně označují jako přístroje s náplní CO2(oxid uhličitý). Pojmenování sněhový vzniklo díky tomu, že CO2 uvolňovaný z hasicího přístroje vytváří na povrchu látek bílou krystalickou hmotu podobnou sněhu, tzv. suchý sníh.

Hasicí přístroj není vhodný na hašení volně ložených sypkých materiálů a prachu. Hasivo z hasicího přístroje je vytlačováno značným tlakem a mohlo by dojít k jejich rozfoukání nebo ke vzniku výbušné směsi se vzduchem.

Sněhový hasicí přístroj použijeme na hašení benzínu, nafty, oleje, počítače, videa, televizoru.

PRÁŠKOVÉ HASICÍ PŘÍSTROJE

Práškové hasicí přístroje se používají téměř na všechny typy požáru, včetně zařízení pod napětí elektrického proudu . Hasicí přístroje o obsahu 1kg a 2 kg jsou určeny především pro motorová vozidla.

Při hašení je hasivo z nádoby vytlačováno značným tlakem a proto přístroj není vhodný na hašení sypkých materiálů(piliny).

HALONOVÉ HASICÍ PROSTŘEDKY

Tyto hasicí přístroje hasí na stejném principu jako práškové a po hašení se chovají stejně jako CO2 – odpaří se beze zbytku. Hlavní nedostatek halonů je skutečnost, že patří do skupiny látek nazývané freony = poškozují ozónovou vrstvu. Dnes se s nimi již moc nesetkáte.

HASICÍ PŘÍSTROJE S NÁPLNÍ PYROCOOL

Mívají podobu spreje velikosti většího laku na vlasy naplněné látkou Pyrocool. Jsou určeny především do domácnosti případně do automobilů.

Skupiny hořlavých látek

věc, situace	je vhodné hasit	nehasíme
motorová vozidla, tuky, mazadla, asfalt, dehet	PHP práškový hasící přístroj	vodní hasící přístroj
dřevo, sláma, papír, pevné organické látky, líh	vodní hasící přístroj	PHP, CO2 sněhový hasící přístroj
archívy, knihovny, svazky papíru, hořlavé kovy, textil	PHP práškový hasící přístroj	vodní, PHP sněhový hasící přístroj
laky, barvy, pryž, pevné organické látky, benzín, nafta, olej	PHP práškový hasící přístroj, PHP pěnový hasící přístroj	vodní, PHP sněhový hasící přístroj
elektrické zařízení pod proudem, potraviny, telefonní ústředny, počítače, jemná mechanika	PHP sněhový hasící přístroj	vodní, PHP pěnový hasící přístroj