Buzola

Buzola

Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj, který slouží k orientaci v terénu, určování světových stran a měření azimutu. První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel.

Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na magnetický pól Země. Pro běžné účely orientace je to dostatečně přesný směr k severnímu zeměpisnému pólu Země. V případě potřeby přesného měření je nutné vzít v úvahu magnetickou deklinaci Země a měření korigovat.

Dále je buzola opatřena průzorem, kterým se nastavuje směr k bodu v terénu. Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí s vyznačenými úhly. Světové strany jsou označeny počátečními písmeny jejich českého nebo anglického názvu.

buzola
  • N - sever (North)
  • S - jih (South)
  • E - východ (East)
  • W - západ (West)

Uprostřed kotouče jsou vyznačeny rysky, které jsou rovnoběžné se směrem sever – jih na stupnici.

Buzola také bývá na jedné hraně opatřena měřítkem, které je možné použít pro odčítání vzdáleností v mapě. Další pomůckou je zrcátko připevněné tak, aby bylo možné při pohledu průzorem také sledovat střelku a udržovat orientaci celé buzoly.

Zorientování mapy

Zorientování mapy

V případech, kdy je nutné podrobně srovnat krajinu s mapou je dobré mapu zorientovat, to znamená natočit mapu tak, aby sever na mapě byl totožný se severem skutečným. Na většině map je sever „nahoře“, k severu na mapě jsme otočeni když mapu normálně čteme. Není-li tomu tak, měli bychom na mapě najít šipku nebo směrovou růžici vyznaču-jící sever. Takovéto mapy také mívají čtvercovou síť orientovanou podle světo-vých stran. U map, které nemají sever nahoře, postupujeme obdobě jako u normálních, až na to, že místo okraje mapy a čas s ním rovnoběžných použijeme nějakou jinou linii, mířící od severu k jihu. Dále se budu zabývat jen mapami se severem nahoře. Jak tedy postupovat u běžné mapy se severem u horního okraje? K levému či pravému okraji mapy, nebo čáře s nimi rovnoběžné, přiložíme buzolu tak, aby směřovala na sever mapy, na buzole nastavíme 0° a otáčíme mapou s buzolou u kraje, dokud střelka nebude mířit na sever na stupnici (a dostane se mezi světélkující čárky 0° označující). Toto je přesný postup, kterého se nemusíme vždy držet, většinou stačí nějak přiložit buzolu k mapě, nic nenastavovat a mapou otáčet, dokud střelka nebude mířit i k „severu na mapě“.

Mapu je také možné zorientovat bez buzoly podle výrazného orientačního bodu tak, že mapou otáčíme, dokud spojnice na mapě od našeho stanoviště k vybranému orientačnímu bodu nemíří na tento bod ve skutečnosti.

Když máme mapu zorientovanou, směry od našeho stanoviště k dalším bodům na mapě míří k těmto bodům ve skutečnosti. V drsné přírodě se to hodí například k pojmenování okolních kopců při pikniku s výhledem, jinak je zorientovaná mapa neocenitelnou pomůckou při hledání cesty v neznámém terénu. Dokonce i při orientačním běhu se spíš než měření azimutů používá srovnání skutečnosti se zorientovanou mapou.

Měření azimutu na mapě

Měření azimutu na mapě

Buzolu přiložíme na mapu tak, aby její hrana spojovala místa, mezi kterými azimut měříme, a aby šipka na pravítku buzoly mířila správným směrem (třeba ve směru pochodu, chystáme-li se podle azimutu jít).

Kolečko stupnice natočíme tak, aby sever na stupnici mířil na sever na mapě.

Většina buzol má na spodní straně kompasu se stupnicí čáry ve směru sever – jih. Přesně buzolu nastavíme tak, aby tyto čáry byly rovnoběžné se severojižní-mi čarami čtvercové sítě na mapě.

Při měření na mapě nemusí být mapa zorientovaná, nezajímá nás tedy skutečný sever, a proto nepoužíváme střelku.

Měření azimutu ve skutečnosti

Měření azimutu ve skutečnosti

Buzolu (respektive šipku na pravítku buzoly) namíříme na objekt, jehož azimut chceme měřit, a otáčíme stupnicí tak, aby střelka mířila na 0° na stupnici.

Azimut potom odečteme na stupnici v bodě vyznačeném na pravítku. Při měření musí být buzola ve vodorovné poloze, aby se střelka mohla bez problémů otáčet.

U pravítkové buzoly nelze zároveň mířit buzolou na cíl a sledovat střelku a stupnici, je třeba střídat pohled na cíl a na buzolu, měření tedy není moc přesné. Tento problém eliminují částečně buzoly se zrcátkem, úplně buzoly prizmatické.

Určení směru ve skutečnosti podle azimutu

Na stupnici nastavíme požadovaný azimut a buzolou otáčíme, dokud střelka nemíří na 0° na stupnici. Pravítko buzoly potom ukazuje požadovaný směr.

Pochod podle azimutu

Pochod podle azimutu

Postupujeme tak, že určíme směr podle azimutu (viz výše) a vybereme si v tomto směru orientační bod, který bude z celé trasy k němu viditelný. Když k němu dojdeme, zaměříme další bod a tak dále... Rozhodně se podle azimutu nechodí tak, že bychom drželi buzolu v ruce a za chůze se snažili udržet správný směr, alespoň za dobré viditelnosti ne. Ve tmě či mlze nám nic jiného nezbývá, i když to není zrovna přesné.

Co dělat, když při pochodu podle azimutu narazíme na překážku,kterou není možné přejít? Obejdeme ji, a buzola nám pomůže vrátit se zpět na původní trasu. Ve vhodné vzdálenosti před překážkou změníme azimut tak, abychom se překážce vyhnuli – například o +40°. Vyrazíme tímto novým směrem a měříme vzdálenost, kterou jsme tímto směrem ušli. Když se ocitneme vedle překážky, pokračujeme dál podle původního azimutu. Za překážkou se na původní trasu vrátíme tak, že ujdeme odměřenou vzdálenost o azimut opravený opačně, v našem případě tedy o –40°. Měli bychom se tak ocitnout zpět na původní trase. Jak to vypadá napoví obrázek.

zdroj: argo.in, wikipedia.org

Váš komentář

* Váš email, nebude zveřejněn

Náhodné příspěvky

Staré Hutě 2019
4. září 2019

Z historie SDH
6. července 2016

Morseova abeceda
10. září 2015