Hlavním impulzem pro založení hasičů na Bělově, byl požár stodoly u Františka Kašíka. Celodřevěná konstrukce stodoly rychle podléhala žáru ohně. Plameny se podařilo dostat pod kontrolu jen za pomoci hasičů ze Žlutavý, kteří disponovali ruční stříkačku. Tehdy se ukázalo, že v boji s živlem, jako je oheň, jsou občané obce naprosto bezzubí.
Proto byla 21. února 1926 svolána veřejná schůze za účelem projednání založení hasičského sboru. Zasedání se zúčastnil i František Hrab z Chropyně, starosta hasičské jednotky v Kroměříži. Ten v referátu shrnul význam hasičstva v Bělově. Zdůraznil fakt, že obec je špatně dostupná a obklopená lesy. Po debatách a následném hlasování zastupitelé jednomyslně potvrdili založení sboru. Následně byl zvolen nový výbor ve složení: Josef Daněk, Antonín Novotný, František Kubeš, František Kolomazník, František Matulík, František Brázdil a Stanislav Daněk.
Na pozemku věnovaném členem Františkem Kadlčíkem starším byla ještě téhož roku započata stavba požární zbojnice. O průběhu výstavby toho příliš nevíme. Pouze ze zprávy pokladníka na valné hromadě, konané 9. ledna 1927 se dovídáme, že sbor přispěl částkou 4000 Kč. Dále je nám známo, že stavbu zaštitoval a vedl místní zedník Antonín Kratochvíl, kterému ochotně pomáhali členové sboru. Celá zbrojnice se podařila dokončit ve velmi krátkém čase a ke konci července téhož roku se v ní konala první členská schůze.
Aby sbor mohl plnit svůj účel, kvůli kterému byl vlastně založen, bylo potřeba zakoupit požární stříkačku. 20. května roku 1926 byla za přítomnosti župního dozorce Antonína Kuchaře z Kvasic, okrskového velitele Josefa Molčíka z Tlumačova a celé obecní rady odzkoušena nová dvouproudová stříkačka firmy R.A Smékal. Stroj při testech v zátěži ve všech směrech uspěl na výbornou a přítomnými funkcionáři byla shledána jako vyhovující.
Velká píle a úsilí všech členů se po dvou letech od založení sboru přetavila v důvěru pořádat okrskové veřejné cvičení. To se konalo 5. srpna 1928 a podle všech dostupných zdrojů bylo velmi úspěšné. Celý sbor funguje tou dobou velmi dobře. Zúčastnil se uvítaní T.G Masaryka ve Kvasících jako stráž. Dále sbor vyslal své delegáty na sjezd do Olomouce a Opavy. Účastní se veřejných okrskových cvičení a pokračuje v zakupování požární výstroje a výzbroje.
Naše hasiče čekala první opravdová zkouška v bojeschopnosti s ohněm v noci z 28. na 29. září roku 1929. Po vyhlášení poplachu sbor vyjel k požáru u pana Antonína Neradila, když začala hořet mlátící souprava uložená ve stodole. Jen díky včasnému zásahu a bezvětří zle děkovat, že se plameny podařily záhy uhasit a neshořela stodola s blízkým stohem slámy.
Léta rychle plynou a s ním jde ruku v ruce i vývoj hasičstva nejenom u nás. Ruční stříkačka již není toho času tím nejmodernějším výdobytkem doby. Práce s ní je fyzicky náročná, má krátký dostřik a s tím je spojena malá účinnost hasičů při zásahu. Proto byl na výroční schůzi v roce 1938 vysloven návrh k zakoupení motorové hasičské stříkačky. Na výběr bylo z mnoha strojů, nejlepší variantou však byla shledána požární stříkačka Typu LM 25 se čtyřstupňovým originálním čerpadlem Sigmund, pístovou vývěvou a speciálním motorem Zbrojovka. Ke stroji bylo zakoupeno ještě 80 metrů konopných hadic s normalizovanými spojkami. Celková hodnota tohoto vybavení činila 20.700 korun.
Kromě vyvíjení snahy o co nejlepší a nejkvalitnější ochranu místního obyvatelstva se sbor činní i na poli kulturním a stará se o většinu společenského dění v obci. Každoročně pořádá taneční zábavy a plesy, organizuje výlety a nacvičuje divadelní představení. Zástupci pravidelně jezdí na župní sjezdy, dokonce je vyslán i jeden delegát na dvoudenní sjezd československého hasičstva do Bratislavy. Pravidelně se zúčastňujeme okrskových cvičení a všech pořádaných oslav výročí okolních hasičských sborů.
Vše jde dobře, bělovský sbor připomíná nezničitelný stroj, který se dynamicky řítí v před a žádná překážka není dost velká, aby chod jedněch z nejlépe vybavených hasičů v okolí donutila jakkoli klopýtnout. Nic nenasvědčuje tomu, že tak pevné a silné uskupení může něco sesadit z úplného vrcholu na samotné dno. To něco, nebylo nic jiného než děsivé propuknutí 2. světové války a následná okupace německé nacistické armády. I přes tíživou situaci se bělovští požárníci snaží udržet sbor při životě. Přesto, že se nejezdí na žádné cvičení a oslavy, neboť se žádné ani nepořádají, je hasičská technika připravena tak, aby se mohla v případě potřeby, kdykoli použít. Tato preventivní opatření nejdou na zmar, protože během roku 1941 se vyjíždí ke dvěma požárům rodinných domů.
Po letech hrůzy a utrpení 2. světové války, konečně přišel květen 1945 a s ním i kapitulace všech německých vojsk. Celý svět slaví a i bělovský sbor se pomalu nadechuje k pokračování krásné předválečné éry, kterou si naši hasiči pilnou prací a neúnavnou snahou vybudovali. Rok po konci války se ujímáme organizace okrskového cvičení při příležitosti oslavy 20. výročí založení sboru. I když se zúčastňujeme ukázkových cvičení a pomáháme při hasebních pracích, nevyvíjí sbor, potažmo jeho členové žádnou aktivitu navíc. Píše se rok 1950 je pět let po válce a ani v nejmenším se nedaří navázat na bohaté a silné předválečné léta. Účast na cvičeních je slabá, na členské schůze chodí jen hrstka posledních nejvěrnějších a závodů se naše družstvo už neúčastí vůbec. Okresní výbor důrazně vyzývá, aby každá jednotka vyslala do soutěže v požárním sportu alespoň jedno družstvo, neboť v rámci tehdejšího gottwaldovského kraje je náš okres v této věci na posledním místě. Tou dobou vzešel návrh získat do sboru mladá děvčata. Nábor byl úspěšný a sbor získal 10 nových členek. Jmenovitě to byly: Marie Pólová, Miluše Samsonková, Ludmila Zábojníková, Jarmila Krátká, Ludmila Janíková, Anastazie Novotná, Ludmila Pólová, Jana Stránská, Miroslava Oškerová a Věra Novotná. Jejich vedoucím cvičitelem se stal Metoděj Kadlčík. Nově vytvořené družstvo dorostenek si vedlo nadmíru dobře. Ještě toho roku zvítězily na okrskové soutěži družstev ve Kvasících a postoupily do okresní soutěže v Kroměříži, kde obsadily druhé místo. Rok nato ženy opět postoupily z prvního místa na okrskovou soutěž do okresního kola v Kroměříži. Činnost sboru se zlepšuje. Jsou pořádány výlety a taneční zábavy, jezdit se opět začíná i na soutěže a veřejná cvičení. Je dokončena požární nádrž u zvonice a skružová vodní nádrž v místí části obce Kopánky. Bohužel po pěti letech se družstvo žen rozpadlo vlivem provdání a odstěhování některých z členek. Fungování sboru je tou dobou opravdu prazvláštní. Dle zápisů z kroniky náš sbor nevynechá jediné požární cvičení či oslavy okolních sborů. Nepřestává ani snaha modernizovat technické zázemí sboru a je zakupována a pravidelně obměňována požární výstroj a výzbroj. Každoročně se pořádá alespoň jedna taneční zábava, drží se žňové hlídky, je vybudován sušák na hadice a jsou odpracovány stovky brigádních hodin. Na druhou stranu se můžeme v zápisech dozvědět, že někteří členové bez jakýchkoliv omluv či vysvětlení houfně opouštějí své pozice ve výboru. Schůze bývají v průměru dvě do roka a těch se zúčastní tak málo členů, že se v podstatě ani nemůže rozhodovat o věcech, kvůli kterým byly schůze svolávány. Situace se mění v roce 1970. Tehdy byla sboru přidělena nová motorová čtyřválcová stříkačka typu PPS 12. O rok později sportovní družstvo vyhrává 1. kolo okrskové soutěže v požárním sportu na Nové Dědině.
O další rok později je zakoupen hasičský automobil Tatra 805. Přesto že bývá účast členů na důležitých schůzích i nadále velmi slabá, hasiči přiváží další pohár za 3. místo v požární soutěži konané ve Velkých Těšanech. Pořádají se několikrát do roka taneční zábavy, jezdí se na výlety. V letech 1974 a 1976 se bělovští hasiči ujímají okrskových cvičení, při kterých je roztaženo pokaždé více jak 600 metrů hadic. Dobrovolní hasiči na Bělově mají opět dobré jméno. Pravidelný trénink a chuť pracovat nese své ovoce v podobě dalšího místa na bedně vítězů v okrskovém požárním sportu. Ve stejném roce tedy v roce 1980 se stává náš člen Miloš Valentík velitelem okrsku Kvasíce. Při velkém náboru mladých členů se podařilo získat do svých řad 15 mladých žáků a dorostenců. Jejich starší kolegové jim jdou dobrým příkladem, neboť ze soutěže v Hulíně přivezli pohár za další 3. místo. Ovšem ani mladí se nenechali zahanbit a na jejich prvních závodech v Chropyni obsadili 24. místo z celkových 64 družstev.
Práce hasičů není primárně zaměřena jen na cvičení a sport. Neodmyslitelnou součástí
života Podnikaje i boj s ohněm, nebo jiná pomoc v situacích, při kterých se obyvatelé nacházejí
nesnázích důkaz, že ani tato činnost není hasičům cizí, je pomoc při hašení velkoplošného požáru za zalesněné části obce Stráně, či zásah při hašení stohu slámy na poli. Přesto, že v letech 1990 a 1991 pořádáme okrskové požární cvičení zdá se, že se historie opakuje a sbor upadá do jakési melancholie. V tuto dobu silné družstvo mladých, které obsadilo 1. a 2. místo na závodech ve Kvasících nikam nejezdí, neboť není zájem starších členů, kteří by se o ně starali a vedli je. Zmar je podtrhnut odstoupením starosty sboru z funkce. Nikdo se na jeho uvolněné místo nehrne a tak bezvládí trvá celé dva roky. Po dlouhém přemlouvání se funkce ujal bývalý velitel okrsku Kvasíce pan Miloš Valentík.
Přišel červenec 1997 a sním i doposud největší zásah bělovských hasičů. Členové jednotky strávili stovky hodin při čerpání vody ze zaplavených domů okolo bělovského jezu. Technickou výpomoc potřeboval i areál Torna, kde bylo potřeba zprovoznit trafostanici. Tou dobou byl náš hasičský vůz Tatra 805 již ve špatném stavu. Často se kazil a problémy nastávaly i při shánění náhradních dílů.
V roce 2000 se automobil nakonec vyřadil z evidence a odcestoval do Kvasíc k panu Korytáři. Tatru nahradila Škoda CAS 706 RTO, která byla pořízena za 140 tisíc z Nového Města nad Metují. Jelikož bylo nové zásahové vozidlo o bezmála 3 metry delší než to předchozí, nezbývalo nic jiného, než
k tomu přizpůsobit i hasičskou zbrojnici. Rekonstrukce a zvětšení parkovací plochy v garáži zabrala celé tři týdny a členové odpracovali více jak 350 brigádních hodin.
Nové tisíciletí vdechuje život do začínajícího sportovního družstva, které se dostává do popředí. Objíždí závody a hlavně intenzivně trénuje. Poctivá práce a vynaložené úsilí záhy přináší své ovoce.
V prvním roce po sestavení nového týmu, ve kterém hraje prim převážně mladá krev, se podaří získat 5 pohárů ze soutěží v požárním útoku. Euforie z vítězného tažení vedla až k myšlence uspořádat 1. ročník pohárové soutěž u nás na Bělově. Na zdejších premiérových závodech, naši obsadili 3. místo.
V několika dalších letech hasiči objeli nespočet závodů, na kterých dosahovali skvělých časů a mnohokrát také vybojovali místo na bedně vítězů. Ovšem nic netrvá věčně. Sportovní mančaft potkal stejný osud, jako postihlo družstvo žen v roce 1961. V roce 2010 se původní družstvo rozpadlo a dále pokračuje v podstatě jen půlka závodníků. Jelikož v té době nefunguje výchova mladých hasičů, kteří by díry v sestavě adekvátně zacelili, hasičský sport na Bělově na nějaký čas upadá. Tím byl dopsán jen z velkých a slavných příběhů v historii bělovských hasičů.
V roce 2011 proběhla obměna vozového parku. Dosluhující automobil Škoda CAS 706 RTO se prodal sběratelům veteránů z Velké nad Veličkou a odkoupil se vůz podobného typu od sboru dobrovolných hasičů z Kvasíc s novějším rokem výroby. Po třech letech od zakoupení byl vůz svěřen do rukou firmy Tital fire, která provedla opravu a celkovou modernizaci vozu. Od roku 2014 až doposud probíhá rekonstrukce požární zbrojnice. Osadila se nová plastová okna a nově je budova vytápěna ústředním topením pomocí plynového kotle. Zbrojnice se také dočkala nových dveří a nové podlahy v garáži.
V současnosti máme i oddíl mladých hasičů. Ten se pod taktovkou vedoucích aktivně připravuje na uzlovací soutěže, branné závody či požární útoky. Tím však veškeré dění nekončí. Mladí hasiči jezdí na výlety, nebo se začínají aktivně podílet na tradičních akcích spjaté s naším sborem. Práce s nejmladšími a jejich postupné zapojování do fungování sboru je v dnešní době více jak důležité. Je nutno si uvědomit, že to budou právě oni, kteří by měli za několik let přebrat štafetu a pokračovat v řízení a rozvíjení nejen místního sboru, ale všech sborů, které nechtějí, aby jejich práce byla za několik let pouhou vzpomínkou na léta minulá a nenávratně ztracená. Doufejme, že stráveny cas jejich výchovou padne na úrodnou půdu a přinese tížený výsledek v podobě našich plnohodnotných nástupců, kteří povedou sbor v dalších letech a budou usilovat o ještě lepši jméno nejenom bělovských hasičů.
napsal: Martin Prechtl, ml., kronikář sboru
