Hlavní mezníky vývoje hasičstva

Hasičstvo je tak staré, jak lidstvo samo. Jakmile člověk poznal oheň, naučil se jej také hasit.

V nejstarší době spočívalo hašení v bourání sousedních objektů vedle hořícího, protože žádný účinějších prostředků a nářadí na hašení nebylo.

Dřívější stavby byly velice náchylné požáru a nebylo je tedy ani možno hasit dokonalejšími prostředky.

U vzdělanější národů starověku nalezneme první počátky organizované domobrany.

Nejstarší zprávy o řízené službě hasičského sboru sahá do druhého tisíciletí před Kristem. První dochované grafické znázornění hasičského snažení s primitivními prostředky své doby, pochází z babylonského města Ninive (cca 800 let před Kristem).

Nejpokročilejší zařízení bylo ve starém Egyptě ve třetím století před Krystem. Tehdy tam žil učenec, matematik Ktesibios (285 př. n. l. – 222 př. n. l.). Žádné písemné dílo se nedochovalo, máme však o něm zprávy v díle Marca Vitruvia Pollia, Athénaia, Prokla či Heróna Alexandrijského. Díky nim víme, že Ktesibios vynalezl tlakovou pumpu, vývěvu, dvojčinnou hasičskou stříkačku, zápachovou uzávěrku, vodní hodiny a vodní varhany.

Ve staré římské říši řádily četné požáry, hlavně divadel a dalších velkých staveb. Proto bylo za císaře Augusta zřízeno organizované hasičstvo. Tento první „požární sbor“ měl 7.000 mužů, dělil se na 7 praporů po 1.000. Během času byly primitivní stavby nahrazeny kamennými, které nebylo třeba hasit.

V Japonsku, podobně jako v Číně, byla většina staveb ze dřeva. S ohledem na tradice se ani není moc co divit, že do roku platil 1873 zákon, že z domu toho, ve kterém vznikl požár, byli všichni dospělí obyvatelé popraveni.

Hlavní moderní mezníky vývoje hasičstva:

• 1518 – Antonín Platner, zlatník, v Augšpurku vynalezl mobilní stříkačku.
• 1655 – Jan Hansch, zmodernizoval mobilní stříkačku, doplnil ji o hadice, savice a větrník. Vnitřní část Hanschovy stříkačky byla zhotovena z mosazi, mědi a železa, dala se převážet jako saně. Stroj se skládal z velkého truhlíku, ke kterému byly přidělány dva menší, opatřené řetězy. Do menších se lila voda, které celý stroj pojal – 3000 litrů. Písty se vytahovaly a zastrkovaly dvěma dlouhými bidly, které byly po stranách stroje přidělány k pístům. Tahalo-li za bidla 24 lidí, bylo prý možno dostříknout až na vzdálenost 25 metrů.
• 1829 – Anglický inženýr a konstruktér John Braithwaite (1797-1870) je uváděn jako první, kdo na světě sestrojil parní požární stroj. Parní stříkačka se velmi osvědčila při požáru Anglické opery (English Opera House) v roce 1830, při požáru Argyll Rooms, zábavního centra na Little Argyll Street, Regent Street v Londýně v roce 1930 a také při požáru budovy parlamentu (Houses of Parliament) v roce 1834.Stroj spaloval koks, vyvinul páru asi za dvacet minut a pak dával dvě tuny vody za minutu. Později Braithwaite postavil další čtyři stroje ještě větších rozměrů, z nichž dva byly koupeny do Berlína a Liverpoolu.
• 1841 – první dobrovolný hasičský sbor s parní mobilní stříkačkou – hasičský sbor v Míšni

Postupem času se některé dobrovolné hasičské sbory ve městech transformovaly v placené – což vedlo k profesionalizaci hasičstva.

Zřizování placených hasičských sborů byl impulsem k postupnému zdokonalování hasičského vybavení. Sestrojen byl posuvný žebřík, začaly se používat konopné hadice (dříve kožené), začaly se ve městech zřizovat hydranty, ohebné savice, parní stříkačky.

Měnila se i strategie hašení požárů – bylo upuštěno od starého rozdělení na „stříkačníky“, „lezce“, „ochránce“, „vodaře“. Byly zavedeny devítky. Aby se ušetřilo třecí namáhání hadic zavedly se široké „B“ hadice a teprve na ně od rozdělovače „C“ hadice.

Roku 1883 byla na Moravě založena „Česká ústřední jednotka moravskoslezských dobrovolných sborů hasičských“, do které se přihlásilo při jejím vzniku 30 sborů.

Hasičská idea se stala téměř módou a proto v 90. letech 19. století vznikaly hasičské sbory jako houby po dešti. Za vznik a rozvoj hasičstva mají velkou zásluhu tehdejší učitelé. Oni byli zpravidla prvními zakladateli sborů, ale i jejich významnými činovníky.

V našem nejbližším okolí první sbor vznikl v roce 1876 ve Zdounkách, který založil nadučitel Eduard Bublík. Rok na to 1877 v Hulíně, 1881 v Roštíně, 1883 ve Kvasicích a Střílkách, 1887 v Morkovicích, 1888 v Pravčicích a Počenicích.