Rubrika: různé

  • Dějiny hasičstva

    Dějiny hasičstva

    Hasičstvo je tak staré, jako lidstvo samo. Jakmile poznal člověk oheň, naučil se jej také hasit. V nejstarší době záleželo hašení v bourání sousedních objektů vedle hořícího, protože žádných účinnějších prostředků a nářadí hasebního nebylo. Také stavby tehdejší byly velice příznivé požáru a nebylo by je možno hasiti i dokonalejšími prostředky hasičskými.
    U vzdělaných národu starověku nalezneme první počátky jakési organisované domoochrany.

    Nejstarší zpráva o jakési řízené službě hasičské sahá do druhého tisíciletí před Kristem. Zmínku o ní nalezneme na jednom z egyptských papyrosů, objevených Ebersem.

    Nejstarší obrázek o zařízeni hasičském pochází z babylonského města Ninive. Na jednom reliéfu, pocházejícím asi z roku 800 př. Kr., vidíme zobrazeno hašení ohně primitivním nářadím hasebním.

    Nejpokročilejší zařízení hasičské bylo ve starém Egyptě ve třetím století před Kr. Tehdy tam žil učený muž jménem Ktesibius, který sestavil kolem roku 250 př. Kr. jakýsi stroj, kterým se dalo lépe hasiti nežli nádobou na vodu. Byla to jakási pumpa podobná dnešní stříkačce ruční. Tuto zdokonalil jeho žák Heron roku 200 př. Kr., učiniv z pumpy na zdviž nástroj podobný dnešním stříkačkám. Vynalezení tohoto stroje bylo slaveno tenkráte jako světová událost.

    Tohoto Heronova stroje užívalo se v Egyptě až do novověku, do vynalezeni nynějších hasičských stříkaček. Když roku 1798 Napoleon dobyl Alexandrie, nalezl tam jakýsi hasičský sbor se stříkačkami, žebři, háky atd., který prý tam byl od roku 1500. Ze spisů z té doby se dočítáme, že dělovými střelami Francouzů vzplanuvší domy alexandrijské byly těmito hasiči s neuvěřitelnou dovedností hájeny. Byly prý to stříkačky Heronovy opatřené točivou krátkou žárnicí.

    V Turecku byla ve starověku a středověku jakási tlupa sebránky zvaná Tulumbadži, která obstarávala hašení. Byla ozbrojena ručními stříkačkami, pikami a sekyrami. Postižený musel jim za ochranu svého majetku zaplatiti.

    Ve staré římské říši řádily četné velké požáry, hlavně divadel. Proto bylo za císaře Augusta (nar. 63 př. Kr., zemřel 14 po Kr.) vedle privátních hasičů zřízeno jakési organisované těleso protipožární. Tento protipožární sbor měl 7000 mužů (cohortes vigilum), kterým vládl prefektus, vigilum. Byli vyzbrojeni vlastními hasičskými prostředky. Stavěli hasičské stráže. Dělili se na 7 praporů po 1000 mužích. Každý prapor měl svého Syphonaria, o kterém bohužel nevíme nic bližšího, ale můžeme skoro s jistotou tvrdit, že to byl pozdější zbrojíř, který rozuměl obsluze stroje stříkacího.

    Ve starém Řecku zařízení hasičského asi nebylo. Souviselo to s kamennou stavbou domů. Nutno se však zmínit, že to byly voje Alexandra Velikého makedonského, které první užívaly kovových přilbic, jež převzalo později na ochranu hlavy i hasičstvo.

    Ve staré Číně užíváno přenosných stříkaček, do nichž se nalévala voda. Teprve v době přítomné byl zrušen v Číně zákon, že oddělení policie, v jejímž obvodě vznikl požár, dostalo na náměstí notný výprask, že se nepostaralo, aby požár nevznikl. Postižení policisté mohli se nechat při výprasku zastoupit. Náhrada činila asi jednoměsíční služné.

    V Japonsku, v němž jsou stavby většinou ze dřeva jako v Číně, platil do roku 1873 zákon, že z domu toho, v němž vypukl požár, byli všichni dospělí obyvatelé sťati.

    Zánik říše římské a stěhování národů tuto kulturní větev lidské vzdělanosti úplné zničilo. Teprve od 13. století nalézáme jednotlivé zmínky o jakýchsi požárních řádech. Byli to páni, kteří vydávali požární řády podřízeným městům. U nás z prvních takových řádů je Požární řád Berky z Dubé. Podle tohoto rádu vznikaly i řády šlechticů jiných a v 15. století je nalézáme skoro ve všech městech.

    Od této doby možno dějiny hasičstva rozdělit na 4 údobí.

    První sahá do vynalezeni stříkačky — počátku 16. století. Druhé sahá do doby tří vynálezů van der Heyda (1655) v Amsterodamé: hadic, savic a větrníku, třetí končí založením prvního hasičského sboru r. 1841 v Meissen. Čtvrtá doba sahá od vzniku dobrovolných hasičských sborů po dobu přítomnou.

    Roku 1518 byla vynalezena Ant. Platnerem v Augšpurku vozová stříkačka a tím počíná nová perioda hašení. Tato byla ponenáhlu v ústrojí i částech svých zdokonalována. Vedle stříkaček ručních hotoveny i větší, putnové a džberové.

    U nás a snad v celé západní Evropě byly práce hašební svěřeny cechům. Tyto mívaly vlastní hasicí nářadí. K tomuto cíli byly v každém městě vypracovány zvláštní řády, jak k ohni nastupovat, kde se hlásit, které nářadí s sebou přinést a jak si počínat. Města byla rozdělena na čtvrti, v nich domoochranu obstarávali „čtvrtní“ hejtmané, kteří také veleli při ohni. Kdo se k ohni nedostavil, byl pokutován. Vůdčí úlohu při požáru míval kominík nebo kovář, jim k ruce přiděleni tesaři, zedníci a obecní zřízenci.

    R. 1761 vynalezl kolář Birner z Mnichova žebř posunovací, k nimž později byly přidány vzpěry. Z těchto žebřů se vyvinul žebř mechanický, který byl zdokonalen r. 1878 Weinhartem z Mnichova. Pneumatický (stlačeným vzduchem vysouvací) žebř byl vynalezen Polster-Schaplerem. Odtud byl jen krůček k žebřům nynějším — mechanickým.

    Zřizováním placených hasičských sborů učiněn v domoochraně značný krok kupředu. První placený hasičský sbor byl zřízen počátkem 18. století v Paříži. Některá velká města následovala brzy tohoto příkladu. Se sbory placenými zaváděno nové a zdokonalováno staré nářadí požární i ochranní. Byl sestrojen posunovací žebřík a okapový můstek, vynalezeny konopní hadice — dříve bylo užíváno hadic kožených, zřizovány hydranty, vynalezena ohebná savice a i parní stříkačka. Ojediněle zakládány v prví polovici 19. století i dobro¬volné sbory hasičské. Tak v Mišni roku 1841, Karlsruhe 1847, ano, již prý roku 1745 v Barmech.

    Ale utěšený rozvoj myšlenky hasičské lze pozorovat teprve po letech 50 – tých 19. století, kdy četněji počaly se zřizovati dobrovolní sbory hasičské v sousedním Německu a kdy podobně bylo i u nás. Někteří z vynálezů pře¬dešlí doby (parní stříkačka) došly teprve nyní žádoucího upotřebení. Vynalezen střešní žebřík, savice pryžové, plechoví pochodně, extincteur apod. Ústrojí stříkaček doplněno větrníkem a výroba jejich prováděna tak, aby byly lehké, trvanlivé, k práci způsobilé a čištění přístupné.

    Na místo ručních stříkaček zaváděny berlovky, k parním přibyly stříkačky elektrické a motorové.

    Na místě sroubení zaváděny spojky. Současně s nářadím zdokonalována i hasičská taktika a strategie; upuštěno od starého rozdělení sboru na střikač- níky, lezce, ochránce a vodaře, zavedeny hasičské devítky. Aby se ušetřilo hadic a zmírnilo v nich tření, zaváděny od stroje široké B hadice a teprve na ně od rozdělovače připojují se C hadice.

    První placený sbor v Čechách mělo město Praha roku 1853, první to vůbec hasičský sbor u nás. První sbor dobrovolných hasičů zařízen rytmistrem na odpočinku Ferd. Leitenbergrem roku 1854 v Zákupech, druhý roku 1861 v Liberci. Oba tyto sbory byly německé.

    První pokusy zříditi české dobrovolné hasičské sbory spadají do let šedesátých minulého století, byla to Chrudim a Slaný, ale bez úspěchu. Teprve roku 1864 vznikl přičiněním Karla Krohna první český sbor ve Vel varech, potom následovaly 1865 Roudnice, 1867 Nepomuk a Kolín, 1868 Kutná Hora, Pláňany a Tábor. Roku 1870 bylo v Čechách již 16 dobrovolných hasičských sborů, 1874 již 107, 1877 již 152 se 7793 činnými členy.

    Na Moravě založen první sbor roku 1861 ve Fulneku, první český sbor roku 1868 v Třebíči, druhý 1871 ve Velkém Meziříčí. Ve Slezsku zřízen prvý český sbor roku 1879 v Mikolajicích u Opavy, který měl však v prvých svých třech letech velení německé. Druhý český sbor zřízen roku 1883 v Kylešovicích.

    citace: kniha – Památník okresní hasičské jednoty Kroměříž, 1948
    sestavil, autor: Josef Fuks

  • Valná hromada SDH

    Valná hromada SDH

    V neděli 29. prosince proběhla slavnostní valná hromada Sboru dobrovolných hasičů Bělov.

  • Sběr železa

    Sběr železa

    V pátek 27. dubna, v odpoledních hodinách budou členové SDH Bělov provádět v obci sběr železného šrotu. Kdo má jakékoliv množství železného šrotu, může jej uložit v den sběru u silnice a hasiči jej odklidí. V případě, že se v domácnosti vyskytuje větší železný předmět, tak stačí říci či se domluvit a tento si hasiči vynesou sami.

    Členové sboru děkují předem za odevzdaný železný šrot.

  • Sběr železa

    Sběr železa

    V pátek 5. května, v odpoledních hodinách budou členové SDH Bělov provádět v obci sběr železného šrotu. Kdo má jakékoliv množství železného šrotu, může jej uložit v den sběru u silnice a hasiči jej odklidí. V případě, že se v domácnosti vyskytuje větší železný předmět, tak stačí říci či se domluvit a tento si hasiči vynesou sami.

    Členové sboru děkují předem za odevzdaný železný šrot.

  • Požár

    Požár

    Do obce Bělov na Zlínsku vyjeli hasiči k nahlášenému požáru rodinného domu, před nimi hasil plameny soused

    Požár rodinného domu v Bělově byl hasičům ohlášen 12.4.2017 v 19:48 hodin. Oznamovatelé operačnímu důstojníkovi hasičů dále sdělili, že z domu vychází černý dým. Požární poplach byl vyhlášen jednotce profesionálních hasičů z požární stanice Otrokovice a jednotkám dobrovolných hasičů z Bělova a Otrokovic. K požáru vyjelo celkem pět automobilových stříkaček.

    Na místě byli první hasiči z Bělova, kteří zahájili hasební práce pomocí dvou C proudů vody. Před tím však odpojili hlavní jistič elektroinstalace. U hořícího domu byl nájemník, který se nadýchal zplodin hoření. Velitel zásahu proto povolal sanitku zdravotnické záchranné služby.

    Hasičům se následně přihlásil i druhý muž, který hasil požár před jejich příjezdem. Stěžoval si, že se asi nadýchal prášku z hasicího přístroje. Zdravotníci nájemníka následně převezli do nemocnice. Muž, který hasil, zůstal na místě požáru a poskytl vyšetřovatelům svědectví.

    Hasiči nasadili k dohašení ohnisek jeden vysokotlaký proud vody. Pomocí termokamery zkontrolovali teplotu stavebních konstrukcí, aby zjistili skrytá ohniska hoření.

    K požáru se dostavil vyšetřovatel hasičů a Policie České republiky.

    Vyšetřovatel zjistil, že požár uviděly děti ze sousedního domu. O požáru řekly své mamince. Ta upozornila souseda, který vzal hasicí přístroj a šel hned hasit plameny. V domě objevil nájemníka, kterého vyvedl z domu. Plameny se snažil uhasit jedním hasicím přístrojem. Požár však byl nad jeho síly.

    Výše škody a příčina vzniku požáru zůstávají v šetření.

    Roman Žemlička
    HZS Zlínského kraje

    zdroj, podrobnosti: pozary.cz

  • Pozvánka, námětové cvičení

    Pozvánka, námětové cvičení

    V sobotu 29. dubna v 17.00 hod. proběhne na Nové Dědině námětové cvičení ke 115. výročí založení SDH Nová Dědina.

  • Členská základna

    Členská základna

    Členská základna SDH Bělov k 1.1.2017

    příjmení, jméno datum vstupu
    Brázdilík, Roman 1.1.1989
    Bušo, Patrik 1.8.1989
    Daněk, Alois 1.1.1984
    Daněk, Pavel 1.1.1976
    Dřímal, Lukáš
    Dřímal, Mojmír 1.1.1993
    Galatík, Rostislav 17.5.2006
    Galatíková, Simona 11.10.2010
    Horehleď, Jaroslav 17.5.2006
    Horehleď, Jiří 1.1.1972
    Hrabina, Jan 1.5.2000
    Hrabina, Petr 17.5.2006
    Janíková, Zdenka
    Kadlčík, Aleš 10.5.2002
    Kadlčíková, Jana 1.1.1957
    Kalčík, Miloš 1.1.1972
    Kašík, Radek 1.1.1989
    Kašík, Vincenc 1.1.1976
    Knedla, Lukáš 29.5.2013
    Knedla, Pavel 31.5.2011
    Kurtinová, Denisa
    Květák, Pavel 17.5.2006
    Květák, Pavel, ml.
    Květáková, Kamila
    Květáková, Vendula
    Matuszek, Šimon
    Matuszková, Magdaléna
    Nevařil, Zdeněk 1.1.1989
    Overall, Felix Albert
    Pazourková, Zuzana 9.4.2009
    Petřík, Roman
    Poláková, Petra
    Poláková, Kateřina
    Prechtl, Martin 1.5.1999
    Prechtl, Martin, ml. 31.5.2011
    Přecechtěl, Jiří
    Přecechtěl, Jiří, ml. 28.5.2013
    Rulf, Michal 1.7.1997
    Škrabal, Jan 29.5.2013
    Škrabal, Ladislav 17.5.2006
    Štouračová, Lucie
    Švec, Kamil 1.4.1999
    Škrabalová, Kristýna
    Valentík, Radomír 1.1.1986
    Valentíková, Věra 1.1.1959
    Vaněk, Petr 1.4.1999
    Večeřová, Eliška
    Vrána, Miloslav 21.5.2014

    Počet členů: 48

  • Z historie SDH

    Z historie SDH

    Hlavním impulzem pro založení hasičů na Bělově, byl požár stodoly u Františka Kašíka. Celodřevěná konstrukce stodoly rychle podléhala žáru ohně. Plameny se podařilo dostat pod kontrolu jen za pomoci hasičů ze Žlutavý, kteří disponovali ruční stříkačku. Tehdy se ukázalo, že v boji s živlem, jako je oheň, jsou občané obce naprosto bezzubí.

    Proto byla 21. února 1926 svolána veřejná schůze za účelem projednání založení hasičského sboru. Zasedání se zúčastnil i František Hrab z Chropyně, starosta hasičské jednotky v Kroměříži. Ten v referátu shrnul význam hasičstva v Bělově. Zdůraznil fakt, že obec je špatně dostupná a obklopená lesy. Po debatách a následném hlasování zastupitelé jednomyslně potvrdili založení sboru. Následně byl zvolen nový výbor ve složení: Josef Daněk, Antonín Novotný, František Kubeš, František Kolomazník, František Matulík, František Brázdil a Stanislav Daněk.

    Na pozemku věnovaném členem Františkem Kadlčíkem starším byla ještě téhož roku započata stavba požární zbojnice. O průběhu výstavby toho příliš nevíme. Pouze ze zprávy pokladníka na valné hromadě, konané 9. ledna 1927 se dovídáme, že sbor přispěl částkou 4000 Kč. Dále je nám známo, že stavbu zaštitoval a vedl místní zedník Antonín Kratochvíl, kterému ochotně pomáhali členové sboru. Celá zbrojnice se podařila dokončit ve velmi krátkém čase a ke konci července téhož roku se v ní konala první členská schůze.

    Aby sbor mohl plnit svůj účel, kvůli kterému byl vlastně založen, bylo potřeba zakoupit požární stříkačku. 20. května roku 1926 byla za přítomnosti župního dozorce Antonína Kuchaře z Kvasic, okrskového velitele Josefa Molčíka z Tlumačova a celé obecní rady odzkoušena nová dvouproudová stříkačka firmy R.A Smékal. Stroj při testech v zátěži ve všech směrech uspěl na výbornou a přítomnými funkcionáři byla shledána jako vyhovující.

    Velká píle a úsilí všech členů se po dvou letech od založení sboru přetavila v důvěru pořádat okrskové veřejné cvičení. To se konalo 5. srpna 1928 a podle všech dostupných zdrojů bylo velmi úspěšné. Celý sbor funguje tou dobou velmi dobře. Zúčastnil se uvítaní T.G Masaryka ve Kvasících jako stráž. Dále sbor vyslal své delegáty na sjezd do Olomouce a Opavy. Účastní se veřejných okrskových cvičení a pokračuje v zakupování požární výstroje a výzbroje.

    Naše hasiče čekala první opravdová zkouška v bojeschopnosti s ohněm v noci z 28. na 29. září roku 1929. Po vyhlášení poplachu sbor vyjel k požáru u pana Antonína Neradila, když začala hořet mlátící souprava uložená ve stodole. Jen díky včasnému zásahu a bezvětří zle děkovat, že se plameny podařily záhy uhasit a neshořela stodola s blízkým stohem slámy.

    Léta rychle plynou a s ním jde ruku v ruce i vývoj hasičstva nejenom u nás. Ruční stříkačka již není toho času tím nejmodernějším výdobytkem doby. Práce s ní je fyzicky náročná, má krátký dostřik a s tím je spojena malá účinnost hasičů při zásahu. Proto byl na výroční schůzi v roce 1938 vysloven návrh k zakoupení motorové hasičské stříkačky. Na výběr bylo z mnoha strojů, nejlepší variantou však byla shledána požární stříkačka Typu LM 25 se čtyřstupňovým originálním čerpadlem Sigmund, pístovou vývěvou a speciálním motorem Zbrojovka. Ke stroji bylo zakoupeno ještě 80 metrů konopných hadic s normalizovanými spojkami. Celková hodnota tohoto vybavení činila 20.700 korun.

    Kromě vyvíjení snahy o co nejlepší a nejkvalitnější ochranu místního obyvatelstva se sbor činní i na poli kulturním a stará se o většinu společenského dění v obci. Každoročně pořádá taneční zábavy a plesy, organizuje výlety a nacvičuje divadelní představení. Zástupci pravidelně jezdí na župní sjezdy, dokonce je vyslán i jeden delegát na dvoudenní sjezd československého hasičstva do Bratislavy. Pravidelně se zúčastňujeme okrskových cvičení a všech pořádaných oslav výročí okolních hasičských sborů.

    Vše jde dobře, bělovský sbor připomíná nezničitelný stroj, který se dynamicky řítí v před a žádná překážka není dost velká, aby chod jedněch z nejlépe vybavených hasičů v okolí donutila jakkoli klopýtnout. Nic nenasvědčuje tomu, že tak pevné a silné uskupení může něco sesadit z úplného vrcholu na samotné dno. To něco, nebylo nic jiného než děsivé propuknutí 2. světové války a následná okupace německé nacistické armády. I přes tíživou situaci se bělovští požárníci snaží udržet sbor při životě. Přesto, že se nejezdí na žádné cvičení a oslavy, neboť se žádné ani nepořádají, je hasičská technika připravena tak, aby se mohla v případě potřeby, kdykoli použít. Tato preventivní opatření nejdou na zmar, protože během roku 1941 se vyjíždí ke dvěma požárům rodinných domů.

    Po letech hrůzy a utrpení 2. světové války, konečně přišel květen 1945 a s ním i kapitulace všech německých vojsk. Celý svět slaví a i bělovský sbor se pomalu nadechuje k pokračování krásné předválečné éry, kterou si naši hasiči pilnou prací a neúnavnou snahou vybudovali. Rok po konci války se ujímáme organizace okrskového cvičení při příležitosti oslavy 20. výročí založení sboru. I když se zúčastňujeme ukázkových cvičení a pomáháme při hasebních pracích, nevyvíjí sbor, potažmo jeho členové žádnou aktivitu navíc. Píše se rok 1950 je pět let po válce a ani v nejmenším se nedaří navázat na bohaté a silné předválečné léta. Účast na cvičeních je slabá, na členské schůze chodí jen hrstka posledních nejvěrnějších a závodů se naše družstvo už neúčastí vůbec. Okresní výbor důrazně vyzývá, aby každá jednotka vyslala do soutěže v požárním sportu alespoň jedno družstvo, neboť v rámci tehdejšího gottwaldovského kraje je náš okres v této věci na posledním místě. Tou dobou vzešel návrh získat do sboru mladá děvčata. Nábor byl úspěšný a sbor získal 10 nových členek. Jmenovitě to byly: Marie Pólová, Miluše Samsonková, Ludmila Zábojníková, Jarmila Krátká, Ludmila Janíková, Anastazie Novotná, Ludmila Pólová, Jana Stránská, Miroslava Oškerová a Věra Novotná. Jejich vedoucím cvičitelem se stal Metoděj Kadlčík. Nově vytvořené družstvo dorostenek si vedlo nadmíru dobře. Ještě toho roku zvítězily na okrskové soutěži družstev ve Kvasících a postoupily do okresní soutěže v Kroměříži, kde obsadily druhé místo. Rok nato ženy opět postoupily z prvního místa na okrskovou soutěž do okresního kola v Kroměříži. Činnost sboru se zlepšuje. Jsou pořádány výlety a taneční zábavy, jezdit se opět začíná i na soutěže a veřejná cvičení. Je dokončena požární nádrž u zvonice a skružová vodní nádrž v místí části obce Kopánky. Bohužel po pěti letech se družstvo žen rozpadlo vlivem provdání a odstěhování některých z členek. Fungování sboru je tou dobou opravdu prazvláštní. Dle zápisů z kroniky náš sbor nevynechá jediné požární cvičení či oslavy okolních sborů. Nepřestává ani snaha modernizovat technické zázemí sboru a je zakupována a pravidelně obměňována požární výstroj a výzbroj. Každoročně se pořádá alespoň jedna taneční zábava, drží se žňové hlídky, je vybudován sušák na hadice a jsou odpracovány stovky brigádních hodin. Na druhou stranu se můžeme v zápisech dozvědět, že někteří členové bez jakýchkoliv omluv či vysvětlení houfně opouštějí své pozice ve výboru. Schůze bývají v průměru dvě do roka a těch se zúčastní tak málo členů, že se v podstatě ani nemůže rozhodovat o věcech, kvůli kterým byly schůze svolávány. Situace se mění v roce 1970. Tehdy byla sboru přidělena nová motorová čtyřválcová stříkačka typu PPS 12. O rok později sportovní družstvo vyhrává 1. kolo okrskové soutěže v požárním sportu na Nové Dědině.

    O další rok později je zakoupen hasičský automobil Tatra 805. Přesto že bývá účast členů na důležitých schůzích i nadále velmi slabá, hasiči přiváží další pohár za 3. místo v požární soutěži konané ve Velkých Těšanech. Pořádají se několikrát do roka taneční zábavy, jezdí se na výlety. V letech 1974 a 1976 se bělovští hasiči ujímají okrskových cvičení, při kterých je roztaženo pokaždé více jak 600 metrů hadic. Dobrovolní hasiči na Bělově mají opět dobré jméno. Pravidelný trénink a chuť pracovat nese své ovoce v podobě dalšího místa na bedně vítězů v okrskovém požárním sportu. Ve stejném roce tedy v roce 1980 se stává náš člen Miloš Valentík velitelem okrsku Kvasíce. Při velkém náboru mladých členů se podařilo získat do svých řad 15 mladých žáků a dorostenců. Jejich starší kolegové jim jdou dobrým příkladem, neboť ze soutěže v Hulíně přivezli pohár za další 3. místo. Ovšem ani mladí se nenechali zahanbit a na jejich prvních závodech v Chropyni obsadili 24. místo z celkových 64 družstev.

    Práce hasičů není primárně zaměřena jen na cvičení a sport. Neodmyslitelnou součástí

    života Podnikaje i boj s ohněm, nebo jiná pomoc v situacích, při kterých se obyvatelé nacházejí
    nesnázích důkaz, že ani tato činnost není hasičům cizí, je pomoc při hašení velkoplošného požáru za zalesněné části obce Stráně, či zásah při hašení stohu slámy na poli. Přesto, že v letech 1990 a 1991 pořádáme okrskové požární cvičení zdá se, že se historie opakuje a sbor upadá do jakési melancholie. V tuto dobu silné družstvo mladých, které obsadilo 1. a 2. místo na závodech ve Kvasících nikam nejezdí, neboť není zájem starších členů, kteří by se o ně starali a vedli je. Zmar je podtrhnut odstoupením starosty sboru z funkce. Nikdo se na jeho uvolněné místo nehrne a tak bezvládí trvá celé dva roky. Po dlouhém přemlouvání se funkce ujal bývalý velitel okrsku Kvasíce pan Miloš Valentík.

    Přišel červenec 1997 a sním i doposud největší zásah bělovských hasičů. Členové jednotky strávili stovky hodin při čerpání vody ze zaplavených domů okolo bělovského jezu. Technickou výpomoc potřeboval i areál Torna, kde bylo potřeba zprovoznit trafostanici. Tou dobou byl náš hasičský vůz Tatra 805 již ve špatném stavu. Často se kazil a problémy nastávaly i při shánění náhradních dílů.

    V roce 2000 se automobil nakonec vyřadil z evidence a odcestoval do Kvasíc k panu Korytáři. Tatru nahradila Škoda CAS 706 RTO, která byla pořízena za 140 tisíc z Nového Města nad Metují. Jelikož bylo nové zásahové vozidlo o bezmála 3 metry delší než to předchozí, nezbývalo nic jiného, než

    k tomu přizpůsobit i hasičskou zbrojnici. Rekonstrukce a zvětšení parkovací plochy v garáži zabrala celé tři týdny a členové odpracovali více jak 350 brigádních hodin.

    Nové tisíciletí vdechuje život do začínajícího sportovního družstva, které se dostává do popředí. Objíždí závody a hlavně intenzivně trénuje. Poctivá práce a vynaložené úsilí záhy přináší své ovoce.

    V prvním roce po sestavení nového týmu, ve kterém hraje prim převážně mladá krev, se podaří získat 5 pohárů ze soutěží v požárním útoku. Euforie z vítězného tažení vedla až k myšlence uspořádat 1. ročník pohárové soutěž u nás na Bělově. Na zdejších premiérových závodech, naši obsadili 3. místo.

    V několika dalších letech hasiči objeli nespočet závodů, na kterých dosahovali skvělých časů a mnohokrát také vybojovali místo na bedně vítězů. Ovšem nic netrvá věčně. Sportovní mančaft potkal stejný osud, jako postihlo družstvo žen v roce 1961. V roce 2010 se původní družstvo rozpadlo a dále pokračuje v podstatě jen půlka závodníků. Jelikož v té době nefunguje výchova mladých hasičů, kteří by díry v sestavě adekvátně zacelili, hasičský sport na Bělově na nějaký čas upadá. Tím byl dopsán jen z velkých a slavných příběhů v historii bělovských hasičů.

    V roce 2011 proběhla obměna vozového parku. Dosluhující automobil Škoda CAS 706 RTO se prodal sběratelům veteránů z Velké nad Veličkou a odkoupil se vůz podobného typu od sboru dobrovolných hasičů z Kvasíc s novějším rokem výroby. Po třech letech od zakoupení byl vůz svěřen do rukou firmy Tital fire, která provedla opravu a celkovou modernizaci vozu. Od roku 2014 až doposud probíhá rekonstrukce požární zbrojnice. Osadila se nová plastová okna a nově je budova vytápěna ústředním topením pomocí plynového kotle. Zbrojnice se také dočkala nových dveří a nové podlahy v garáži.

    V současnosti máme i oddíl mladých hasičů. Ten se pod taktovkou vedoucích aktivně připravuje na uzlovací soutěže, branné závody či požární útoky. Tím však veškeré dění nekončí. Mladí hasiči jezdí na výlety, nebo se začínají aktivně podílet na tradičních akcích spjaté s naším sborem. Práce s nejmladšími a jejich postupné zapojování do fungování sboru je v dnešní době více jak důležité. Je nutno si uvědomit, že to budou právě oni, kteří by měli za několik let přebrat štafetu a pokračovat v řízení a rozvíjení nejen místního sboru, ale všech sborů, které nechtějí, aby jejich práce byla za několik let pouhou vzpomínkou na léta minulá a nenávratně ztracená. Doufejme, že stráveny cas jejich výchovou padne na úrodnou půdu a přinese tížený výsledek v podobě našich plnohodnotných nástupců, kteří povedou sbor v dalších letech a budou usilovat o ještě lepši jméno nejenom bělovských hasičů.

    napsal: Martin Prechtl, ml., kronikář sboru

  • Výprava na Staré Hutě 2016.

    Výprava na Staré Hutě 2016.

    Ve dnech 18.-20.3.2016 jsme se zúčastnili třídenní výpravy. Na skautské základně jsme prožily krásný víkend, kde jsme zahráli mnoho her, natrénovali střelbu, zaběhli orienťák a vyzkoušeli zdolávání lanové lávky.

    Taková obyčejná hra na „schovávanou“, kterou jsme hráli večer za tmy, okolo srubu a v přilehlém lese se proměnila v celkem zajímavou bojovku, protože některé děti jsme nedokázali vůbec najít. No a pro změnu některé děvčata dokázali najít divočáka, z kterého se vyklubal dobře schovaný Roman. Holky nám připravily krásnou hru ,,na Baziliška,, kde nás pěkně prohnali bahnem a naučili nás detektivní  hru „městečko Palermo“. Pro výpravu si děti sestavily vlastní jídelníček, no a když ještě přiložili ruce k dílu tak jim chutnalo jako doma. Děkuji všem dětem, vedoucím a rodičům za super víkend.

    Dále bych chtěl poděkovat, skautům z Uherského Hradiště za půjčení srubu, obecnímu úřadu Bělov za finanční podporu a členům SDH Bělov za pomoc při přepravě zavazadel a proviantu na srub.

    Ladislav Škrabal