Historie - SDH Bělov

Historie

Hasičstvo je tak staré, jak lidstvo samo. Jakmile člověk poznal oheň, naučil se jej také hasit.

V nejstarší době spočívalo hašení v bourání sousedních objektů vedle hořícího, protože žádný účinějších prostředků a nářadí na hašení nebylo.

Dřívější stavby byly velice náchylné požáru a nebylo je tedy ani možno hasit dokonalejšími prostředky.

U vzdělanější národů starověku nalezneme první počátky organizované domobrany.

Nejstarší zprávy o řízené službě hasičského sboru sahá do druhého tisíciletí před Kristem. První dochované grafické znázornění hasičského snažení s primitivními prostředky své doby, pochází z babylonského města Ninive (cca 800 let před Kristem).

Nejpokročilejší zařízení bylo ve starém Egyptě ve třetím století před Krystem. Tehdy tam žil učenec, matematik Ktesibios (285 př. n. l. – 222 př. n. l.). Žádné písemné dílo se nedochovalo, máme však o něm zprávy v díle Marca Vitruvia Pollia, Athénaia, Prokla či Heróna Alexandrijského. Díky nim víme, že Ktesibios vynalezl tlakovou pumpu, vývěvu, dvojčinnou hasičskou stříkačku, zápachovou uzávěrku, vodní hodiny a vodní varhany.

Ve staré římské říši řádily četné požáry, hlavně divadel a dalších velkých staveb. Proto bylo za císaře Augusta zřízeno organizované hasičstvo. Tento první "požární sbor" měl 7.000 mužů, dělil se na 7 praporů po 1.000. Během času byly primitivní stavby nahrazeny kamennými, které nebylo třeba hasit.

V Japonsku, podobně jako v Číně, byla většina staveb ze dřeva. S ohledem na tradice se ani není moc co divit, že do roku platil 1873 zákon, že z domu toho, ve kterém vznikl požár, byli všichni dospělí obyvatelé popraveni.

Hlavní moderní mezníky vývoje hasičstva:

  • 1518 - Antonín Platner, zlatník, v Augšpurku vynalezl mobilní stříkačku.
  • 1655 - Jan Hansch, zmodernizoval mobilní stříkačku, doplnil ji o hadice, savice a větrník. Vnitřní část Hanschovy stříkačky byla zhotovena z mosazi, mědi a železa, dala se převážet jako saně. Stroj se skládal z velkého truhlíku, ke kterému byly přidělány dva menší, opatřené řetězy. Do menších se lila voda, které celý stroj pojal - 3000 litrů. Písty se vytahovaly a zastrkovaly dvěma dlouhými bidly, které byly po stranách stroje přidělány k pístům. Tahalo-li za bidla 24 lidí, bylo prý možno dostříknout až na vzdálenost 25 metrů.
  • 1829 - Anglický inženýr a konstruktér John Braithwaite (1797-1870) je uváděn jako první, kdo na světě sestrojil parní požární stroj. Parní stříkačka se velmi osvědčila při požáru Anglické opery (English Opera House) v roce 1830, při požáru Argyll Rooms, zábavního centra na Little Argyll Street, Regent Street v Londýně v roce 1930 a také při požáru budovy parlamentu (Houses of Parliament) v roce 1834. Stroj spaloval koks, vyvinul páru asi za dvacet minut a pak dával dvě tuny vody za minutu. Později Braithwaite postavil další čtyři stroje ještě větších rozměrů, z nichž dva byly koupeny do Berlína a Liverpoolu.
  • 1841 - první dobrovolný hasičský sbor s parní mobilní stříkačkou - hasičský sbor v Míšni

Postupem času se některé dobrovolné hasičské sbory ve městech transformovaly v placené - což vedlo k profesionalizaci hasičstva.

Zřizování placených hasičských sborů byl impulsem k postupnému zdokonalování hasičského vybavení. Sestrojen byl posuvný žebřík, začaly se používat konopné hadice (dříve kožené), začaly se ve městech zřizovat hydranty, ohebné savice, parní stříkačky.

Měnila se i strategie hašení požárů - bylo upuštěno od starého rozdělení na "stříkačníky", "lezce", "ochránce", "vodaře". Byly zavedeny devítky. Aby se ušetřilo třecí namáhání hadic zavedly se široké "B" hadice a teprve na ně od rozdělovače "C" hadice.

Roku 1883 byla na Moravě založena "Česká ústřední jednotka moravskoslezských dobrovolných sborů hasičských", do které se přihlásilo při jejím vzniku 30 sborů.

Hasičská idea se stala téměř módou a proto v 90. letech 19. století vznikaly hasičské sbory jako houby po dešti. Za vznik a rozvoj hasičstva mají velkou zásluhu tehdejší učitelé. Oni byli zpravidla prvními zakladateli sborů, ale i jejich významnými činovníky.

V našem nejbližším okolí první sbor vznikl v roce 1876 ve Zdounkách, který založil nadučitel Eduard Bublík. Rok na to 1877 v Hulíně, 1881 v Roštíně, 1883 ve Kvasicích a Střílkách, 1887 v Morkovicích, 1888 v Pravčicích a Počenicích.

Založení SDH Bělov

Někteří pamětníci uváděli, že se pamatují na "jakési stříkačkové zařízení". U zahrady domu čp. 17 stávala dřevěná kolna, v níž byly umístěny dřevěné sudy s vodou, žebře, háky a další podobné nářadí. Jak už to tak bývá, když zub času kolnu pobořil, poztrácelo se i nářadí a nově se nikomu nic zřizovat nechtělo.

Významným mezníkem byl až rok 1925, když vypukl požár u Františka Kašíka čp. 13. Oheň spálil celou dřevěnou stodolu. Občané poznali jak nedostatečné a pomalé je dodávání vody na hašení přes putýnky lidským řetězem. K pomoci tehdy byl přivolán hasičský sbor ze sousední Žlutavy s ruční stříkačkou.

Obecní zastupitelstvo se na popud občanů rozhodlo svolat 21. února 1926 veřejnou schůzi za účelem projednání založení SDH Bělov. Na tuto schůzi byl pozván František Hrab z Chropyně, starosta hasičské jednotky v Kroměříži. Schůzi vedl místostarosta Josef Neradil. František Hrab na schůzi shrnul v referátu význam hasičstva v Bělově. Poměrně nepříznivou polohu Bělova v kotlině, obec byla málo přehledná, obklopená lesy, špatně dostupná (cesta do Otrokovic v té době neexistovala). Při hlasování zastupitelé jednomyslně potvrdili založení sboru. Župní starosta František Hrab popřál hodně zdaru novému sboru.

Následně byl zvolen 1. výbor SDH Bělov: Josef Daněk, čp. 11, Antonín Novotný, čp. 19, František Kubeš, Josef Daněk, čp. 76, František Kolomazník, František Matulík, František Brázdil, čp. 12, Stanislav Daněk.

Projednali se stanovy pro dobrovolné hasičské sbory vydané Moravskou hasičskou jednotou. Nově zřízený výbor byl pověřen předáním zřizovací listiny na úřady a opatřením potřebného nářadí.

Následně byli hlasováním na schůzi určeny jednotlivé funkce:

  • předseda: Josef Daněk, čp. 11,
  • jednatel: Antonín Novotný, čp. 19,
  • náčelník: Augustin Ležák,
  • pokladník: František Matulík,
  • zbrojmistr: Josef Daněk, čp. 76.

S přítomným p. Havelkou, který zastupoval firmu R.A. Smékal v Čechách pod Košířem, byla uzavřena smlouva na dodání ruční čtyřkolové stříkačky a další veškeré hasičské potřeby (vyjmenové ve smlouvě) za cenu 46.000 Kč, s měsíční splatností.

5. dubna, na valné hromadě SDH, za přítomnosti 32 členů, přečetl jednatel Antonín Novotný zprávu o schválení zapsání sboru dobrovolných hasičů Bělov, výnos zemské rozhodnutí č. 25183 / VIII, ze dne 25. března 1926. Tímto dnem tedy oficiálně sbor existuje.

Pozemek na stavbu hasičské zbrojnice daroval člen SDH - František Kadlčík.